Obec

Obec Olovnice o rozloze katastrálního území 587 ha je situována v jihozápadní části okresu Mělník (od 1.1.2007) – 30 km od Mělníka, na hranici s okresem Kladno. Nachází se v nadmořské výšce kolem 193 m. Středem  obce protéká Knovízský potok. V obci žije k 1.1.2016 525 obyvatel ve 217 domech.

Nejstarší historické doklady o starém původu obce nalezneme v zemských knihách. První písemná zmínka, která je podložena doklady, je z roku 1285. Nejspíše tu byl dvůr a při něm vznikla tvrz Maltézských rytířů. Obec pak vícekrát změnila majitele. V roce 1541 se dostala ves do držení rodu Zejdliců. Znak Zejdliců – kamenná deska z červeného pískovce a na ní tři nad sebou plovoucí kapři je na budově mlýna s letopočtem 1561. Mlýn je nejstarší budova v obci. V roce 1924 si odvedenci na rekrutském večírku odhlasovali jméno Olovnice. Úředně bylo potvrzeno 21.3.1925.

1S historií obce jsou spojeny tři činnosti, které v dnešní době obec již dávno neprofitují a vzpomínka na ně  se z paměti obyvatel již vytrácí. Ta první sahá až do středověku, kdy především zásluhou Karla IV. se po celých středních Čechách rozšířilo pěstování vinné révy.  To se připomíná i na olovnických stráních. Definitivní konec jí udělala celoevropská  epidemie a jedinou jejich připomínkou zůstal i dnes ještě používaný název domu Vinopalna ve středu obce, v němž je dnes po generální rekonstrukci provedené v  posledních letech umístěn obecní úřad, pošta i obchod se smíšeným zbožím. Jestliže si již dnes nikdo nedovede představit, že kdysi byla Olovnice obcí vinařskou, stejně to platí i o skutečnosti, že kdysi byla i obcí hornickou. Nemáme tím na mysli to, že ojedinělí olovničtí občané ještě za 2. světové války a pár let po ní byli jako havíři zaměstnáni na tehdy již skomírajícím dole František v Otvovicích. Málo kdo však ví, že přímo na olovnickém katastru byly v r. 1840 otevřeny dva doly - Eufrosie a Fastus.  Pro nízkou kvalitu jejich uhlí a malou mocnost slojí byla těžba však brzy zastavena.

1Třetí výrobní aktivitou, která již patří minulosti, i když v tomto případě nedávné, zakončené až po válce, bylo pivovarnictví a mlynářství. Olovnický pivovar objemem své produkce sice patřil k těm malým, ale díky kvalitní vodě, čerpané z lokality „V Loužku“ na sever od obce, si jeho pivo získalo uznání mezi klienty  v širokém okolí. Olovnický mlýn proslul rovněž široko daleko, protože v dobách zásobovací tísně v těžkém období 2. světové války tu načerno a riskantně získávalo vítané přilepšení mnoho obyvatel místních i z mnoha obcí přilehlých, jak o tom svědčí děkovná pamětní deska nad vstupem do mlýna. Jiná pamětní deska na mlýně připomíná, že se zde v r. 1863 narodil význačný český lékař, první primář Vinohradské nemocnice a zakladatel Spolku českých lékařů MUDr. Erazim Vlasák.

Na břehu Knovízského potoka stojí nejcennější historická památka - první kamenný pomník Josefa Jungmanna v Čechách z  r. 1874, zhotovený ze zdejšího pískovce. Nedaleko tohoto místa stojí „Pomník padlým“, postavený po 2. světové válce k uctění památky padlých spoluobčanů. Mezi pamětihodnosti lze zařadit i zámeček s letopočtem 1743, dnes mateřská školka, původně patřící ke zrušenému pivovaru, dále křížek z r. 1879 a repliku  kapličky za původní asi z r. 1851,  zničenou sovětskými vojsky.